Okno do sklepních nehybností,

rubín, který uchvátila kočka.

Nese jej nocí,

svítí si...

 

Milenci s očními důlky plnými náloží hvězd,

jež každou chvíli explodují,

a ty nade mnou, dlaň položena na hruď

útěšně vědoucně hřeje...

 

Nesnaž se hledat kolem sebe! Uvnitř,

při zvolnění a tichu,

probudí tě pra-dotek souladu s přirozeností,

která skrze něj přichází!

 

Udiveně jsem ji pozoroval, v řece

zdála se menší, než-li její modrý stín na louce,

voněla čímsi, co není nikde ke koupi...

 

Lvice v pátém domu modré tmy.